Sázím na tvou prohru
Krásná paní
tvá tvář okouzlí snad každého muže,
ale já sázím na tvou prohru
Okno do duše
na místě, kde se rozpláčeš
poklad a srdce,
ostře se kopí

Na sluneční postel padá stín krvavých dnů,
vlahý vánek nasáklý pachem měděných slz hoří pod mou rukou která chtěla,
ale nemohla.
Nemohla nic říct, zařvát ani zavzdechnout
Nemohla vidět a prokouknout
Mohla se jen dotknout.
Spálený mechanismus vášně a citu.
Nálady, msty a souboje,
Vykřiky prázdné postele
Krabice z papíru uvnitř vmě
Ta ruka byla má,
o lásku prosila
o něžný dotyk a trochu přátelství
Teď už si svý odbyla
A sen o vítězství
Dnes ráno navždy ztratila.

Vítr se ozval a já neměl co říci,
Plakalo dítě v zákoutí mého srdce nad střepy nočních hvězd
Hladový vlk trhal kusy masa
Kosti poskládané do orientačních značek tančily pod kapkami letního deště
Svět se točil, až z něho bolela hlava.
Měl jsem chuť líbat
Usnout v náruči pavučin
Čekám
Až krok udělá skok
Tvář v němém snu.

Petrolejová lampa v pravém koutě kulaté místnosti vytvářela nové přátele.
Hliněnou zem pokryl mechový král. Cvakají zoubky a rty se chvějí.
Bratře….? kam jsi odešel.

Noc, prázdné ulice,
spousta pouličních lamp
srdce zraněno během chvíle
tělo vykřičeno
vypsáno
silné tvrzení
a přece ne,
odmítnout a zranit věřící listí
Měj se hezky ráno

Skřípu uvnitř,
mimo Vás.

Dnes jsem viděl Anděla,
Měl dlouhé vlasy.
Řekl mi:“Napiš větu bez záčátku a konce“
je

Kolem křišťálových kapek
Uzamčen
Hlavním uzávěrem

Momentálně nejsem přitomen
Mentálně také ne
Kapky krouží nad víčky,
ruce se klepou a potí
Nádraží je plné mašinek
V jedné z nich je mrtvý strojvedoucí Jiří

Bílou temperou na modré nebe kreslí smrtihlav beránky.
Hřbitovy jsou prázdné,
Nikdo neumíra
Ani láska, ani čas, ani nic
Stále naživu
Jako plamňáci

Poslední kapky věčného času stékají po mých rukou
Jako tvůj pot
Rána, Dny, Dlouhé noci
Plné tebe, prasklých pravítek, děravých citů.
Ve dřevěných chatrčích já a ty na cestě Budhy,
Bez civilzace, bez lidí, bez těl.
Jen ruce od krve své duše a řasy smáčené okamžiky,
Kdy mysl toužila po nejhorším

Dvířka otevřená dokořán,
Svíce září
a kolena kol praskají.
Louže cvakla a kapky vzlétly do konce,
Možnost možností je přemožitelná.
Ale Luja!!!

Rozpustila si vlasy do koruny stromů,
Vstříc slunci
ale už beze mne.
Trochu to zabolí
Nebojím se
Vím, že to přejde
Hodím žabkou,
Spolknu její dotyk
Uteču do lesa
Schovat se do malin.

Pozval jsem dnes Démony na oslavu,
Hořký alkohol a bezolit mi dodávaji odvahu
Chorál a magie na proměnu,
v roh jednoho z mých Démonů.

Uličkou s temperou,
bláznům na pouť,
líčit se jak mim
pár pramínků za tvým stínem,
umělou ručičkou,
kouzlo s časem.
V městském parku
s vodítkem bez něj
plechovka od CocaColy
máčká ji
tajemnou epopej

Chci zemřít,
alespoň na chvilinku
rozumíš?
Bloudím světlem plamínků,
pod hejnem supů.
Hledám snění,
Alespoň na chvilinku
V stříbru pohádek
V kapce ranní rosy
Rodím nenávist.